Slavnostní den přijde a odejde...knihy zůstávají
Dnem válečných veteránů je celosvětově 11. listopad. Někde se připomíná se vší parádou, příkladem budiž Velká Británie, jinde patrně oficiálně skoro vůbec, a ještě jinde – jako třeba u nás – tato tradice poměrně úspěšně zapouští doufejme hluboké kořeny. Každý rok je to výjimečně vhodný den se pozastavit a zajímat se o osudy těch, pro něž většinou byl nebo stále je tento den vskutku výjimečný. Autentické příběhy tří z nich můžete stále mít i doma.
Marie Ljalková-Lastovecká. Dáma, která se nikdy nestala „medvědem“ voděným na různé kulturní či politické akce. Válečná odstřelovačka, žena, která si s flintou opravdu rozuměla. Ostatně, to i ve velmi pokročilém věku dokázala na jednom z kol střelecké ligy, pořádané spolkem Československý legionář-SPIA CZECH, z.s., které nese její jméno a kterého se jako čestný host ještě stačila zúčastnit.
O Marii Ljalkové-Lastovecké (a její neprávem opomíjené souputnici Vandě Biněvské) také vznikla kniha na základě jejích nejen válečných vzpomínek. Opravdu stojí za přečtení, zvláště s uvážením nadcházejícího Dne válečných veteránů 11.11. a ostatně i stávající situace nedaleko na východ od nás. Bylo by jistě zajímavé slyšet, co by zrovna na to všechno „naše Maruška“ řekla.
On by k tomu asi měl co říci i pan docent Antonín Malach, účastník úplně první mírové mise OSN s vysláním zástupců (tenkrát) Československa v Koreji. Mimochodem pan docent ve svých 90+ letech stále pevně žije, tvoří, píše knihy a každé setkání s ním je nezapomenutelným zážitkem.
Opomenout zřejmě nelze ani Jana Hronka, přímého účastníka odboje na Valašsku,. I jeho vzpomínky stojí za přečtení. Bohužel s ním, stejně jako s Marií Ljalkovou-Lastoveckou či Vandou Biněvskou, už se nelze v pozemském bytí osobně setkat.
Bylo by vskutku přínosné vyslechnou názor těchto čtyř osobností na současné dění nejen na Ukrajině. Možná jistý náhled mohou dát i knihy – „Československé legendy s odstřelovačskou puškou“, „Co vyřeší válka?“ a „Domácí odboj na Valašsku“.
Galerie
