Letní míle a dětský den v jednom. Nafukovací hrad, lezecká stěna a další atrakce byly v pohotovosti, dva vééélicí drací se pohupovali na vodě ve formě lodí pro deset statečných pádelníků, blízká pražírna dodala výbornou kávu i s vybavením a obsluhou, bečka naražená, gulášek teplý... Co víc si přát. I počasí vyšlo skvěle.

Takže se jelo. Víte, jak je dlouhá míle?! Tahle byla tak nějak 1700 metrů. To je cca 10 minut víceméně dřiny, a to i po proudu (ono to před tím jezem zase tak moc neteče). Posádka odvážných účastníků COMBATANTE, kteří zhusta jeli takovou trasu poprvé (a možná naposledy), se vydala do závodu hned ve druhé rundě, společně s týmem Veteránů. Jak symbolické, když uvážíme, kdo vlastně stojí v pozadí kombatanťáků. Dá se říci, že váleční veteráni se utkali s partou veteránů (a mistrů) pádla. No, ech... Mládež se má ještě co učit...

Nakonec náš tým skončil na hezkém pátém místě, přičemž na pozicích 3-5 bylo docela narváno s poměrně malými odstupy. Trochu kuriózní byla poslední jízda, kdy se z nouze dala dohromady posádka "Zbytek" narychlo sesypaná z jedců, kteří se odhodlali dát si to ještě nejméně jednou. A světe div se - zajeli to skoro nejlépe... Zázraky se dějí :-) Bohužel (zcela oprávněně) se vzápětí dostavila posádka na původně čtvrtém místě, která se nespokojila s porážkou "o parník" (ono skoro 26 vteřin na 200 metrů je opravdu dost), podala protest samozřejmě v plném souladu s pravidly (nejméně dvě ženy v posádce - "Zbytek" měli jen jednu) a tak tedy stateční zbytci byli diskvalifikování. Až takové zázraky se zase nedějí :-)

No, bylo to povedené odpoledne u vody. Všechno klaplo na výbornou. Akce se stává ji opravdu tradiční, stále větší a propracovanější. Tak zase za rok!